30.12.2008
Tak můj milý občasníčku, je konec roku a sluší se ohlédnout se dozadu, zamyslet se nad jeho průběhem. Sluší se zabilancovat a případně zaujmout nějaké stanovisko či v lepším případě se rozhodnout, co udělat proto, aby se člověk stal lepším.
Astrologové uznávají za pravý počátek nového roku, den kdy vstoupí Slunce do znamení Berana, což je první jarní den. Je to den kdy začíná jaro a v přírodě vše začíná ožívat, překotně se drát k životu. Nikoli tedy, jak je u n ás zvykem, za počátek roku není brán první leden – den, kdy je v přírodě vše ve stavu symbolické smrti, kdy vše odpočívá a spí.
Ale i astrologové, žijí v civilizovaném světě. I astrologové, jsou normálními lidmi z masa a kostí, kteří mají své stinné i dobré stránky. Jsou lidmi, kteří zcela jistě nejsou dokonalí, ale o moudrost a dokonalost se v lepším případě neustále snaží. Ani já můj milý občasníčku nejsem výjimkou. Stejně jako každý na světě i já jsem na cestě a snažím se po ní jít pokud možno, čistě a rovně.
Pokud pak zjistím, že zrovna jsem na nesprávné cestě, že sloužím negativním silám, že jsem
se např. nechal svést k malým pomíjejícím požitkům a potěšením, či obloudit milými slovíčky, snažím se řídit tím, co doporučil nedávno zesnulý duchovní mistr O.M.Aivhanov: “Udělejte čelem vzad a vzdalte se od těch nebezpečných oblastí, do kterých jste se dostali!
A že to není jednoduché je zřejmé. Já jsem v tomto roce, takové jedno opravdu velké čelem vzad udělal (odstěhoval se, přes odpor všech včetně mé zubařky, která mě zřejmě v duchu slov Daniela Landy “Co dovolil sis” ve filmu Kvaska, nejspíš za trest odmítla ošetřit, či dokonce předsedy opavského soudu, sám 400 km daleko, do míst, kde jsem do té doby takřka nikoho neznal, kde jsem znova opět takřka od počátku začal žít svůj nový život). A protože jsem tím, kdo umí nahlížet do řeči hvězd, poskytuji lidem služby, publikuji v médiích – jsem tedy na očích více, než kdybych byl technikem, programátorem či obchodníkem s knihami, jak tomu bylo dříve. Lidé si mne tedy více všímají a mnohdy mají potřebu se k mé osobě vyjádřit, posoudit ji, pochválit či pohanět. Prostě jak to kdo zrovna pocítil. Pravda těch pochvalných bylo více, ale jak už to v životě bývá objevily se i reakce negativní, ba dokonce i ocenění. Např. “Bronzový bludný balvan” udělený mně lidmi cizími, kteří o mně a mé práci nic nevědí vůbec nic – Sysifovci nebo i těch, kteří o mně zase ví, ale bohužel jen zprostředkovaně zřejmě nemajíce potřebu či odvahu zeptat se z oka do oka sami.
Vlastně by mě můj milý občasníčku ani nenapadlo se dnes den před Silvestrem nad takovýmito věcmi zamýšlet, kdyby mi včera nepřišly najednou dva maily. Jeden odsuzující a druhý, jak už to tak v případě synchronicit chodí, navazující. A cože v těch mailech bylo? To máš možnost posudit můj milý občasníčku sám.
Ahoj Milane.
Chci Ti touto cestou poděkovat za Tvoje SMS-přání. Zformuloval jsi to pěkně a je to vlastně 2. sms od 16.2.2008, kdy jsi mi oznamoval Tvé řešení Tvojí “mezní” situace. Tedy dost dlouho na to, abych si ujasnil to, kam se posunul náš vztah. Nepotěším Tě. Nemohu se počítat mezi ty, “kteří Ti zůstali po boku”. Za těmi hezkými formulacemi a slovíčky totiž neschováš to jediné výstižné slovo, které bys rád schoval za to eufeministické pojmenování “mezní situace”. A to slovo je podraz. Nikdo se nemůže schovávat jen za pěkná slovíčka, ale za každého mluví i jeho činy, které musí být v jednotě se slovy, pokud mají být důvěryhodné.
A tady vidím zásadní rozpor. Já Ti už prostě nevěřím. Nevěřím tomu “Obrácení Ferdiše Pištory”, jak se výstižně jmenovala jedna stará kniha. Nevěřím že je správné “chcát do studny, ze které jsi pil”, abych si opět vypomohl citátem z jiné knihy.
Věř mi, že se mi to nepíše lehce. Choval jsem k Tobě vřelou náklonost a obdiv, jak to máš všechno v hlavě srovnané a jak si dokážeš poradit i v těžkých situacích. Teď již tomu nevěřím. Nezbývá mi tedy, než abych Ti i já popřál, abys svou těžkou životní zkoušku ustál se ctí, abys měl ve svém srdci skutečně lásku a ne nenávist ke všemu co jsi za sebou zanechal a aby ten úsměv na rtech nebyl tak křečovitý, aby mezi Tvými činy uviděl i ty, které by opět ukázaly Tvou úroveň, laskavost a velkodušnost, aby jsi opět našel ten vztah ke své rodině, jak má být. A štěstí, to je jen vrtkavý a nestálý pocit. Pokud to je Tvůj cíl, měj si jej vrchovatě.
Takže, přes všechno to, co jsem Ti napsal výše, Ti přeji abys do roku 2009 vykročil to správnou nohou a možna s úsměvem a písni na rtech:)
V.
PS: A jelikož se v jedné písní zpívá, že “Sliby se maj plnit alespoň o vánocích”, dovol, abych Ti připomenul, že doposud marně čekám na to slíbené DVD se zajímavým výkladem o Tvé milované astrologii. Myslím, že jsem Ti jej zaplatil:(
Co k tomu mailu můžu můj milý občasníčku říci? Snad jen to, že V., který ke mně choval tak vřelé city, se ani jednou za dobu 10 měsíců, co jsem se odstěhoval ze Severní Moravy do Severních Čech neměl potřebu zeptat, co mě k tomu vedlo a zda náhodou, když odcházím bez ničeho a dělám tak zásadní změnu, nepotřebuji zcela náhodou nějakou pomoc? A co se týká těch DVD, které jak píše zaplatil, tak je nezaplatil. Zaplatil pouze účast na semináři, jehož součástí mělo být také DVD s jeho obrazovým záznamem. Bohužel ten záznam mi nikdy nebyl filmařem dodán, ač jsem mu ho zaplatil. Jinými slovy neměl jsem co dodat. Ale jak se praví v té písničce o slibech, už jsem je odeslal poštou. Sice jiné, náhradní, ale obsah bude rozsáhlejší a kvalitnější. Tak mi to snad odpustí a bude spokojen. A ten mail druhý? Tak ten je ten, kterým se snažím intuitivně řídit i já a vřele doporučuji, také všem ostatním. Co třeba se tím zkusit v tom novém nekarmickém roce řídit?
Ušľachtilý človek je prísny na seba a tolerantný k ostatným
Od Zhizhen
V tradičnej čínskej kultúre, byť prísny na seba a tolerantný k ostatným je jedným z princípov, podľa ktorého sa správa ušľachtilý človek, a podľa ktorého zaobchádza s ostatnými ľuďmi v spoločnosti. Je to prejav cnosti človeka. Byť prísny na seba je vznešená charakterová črta, ktorá zahŕňa aj dobré správanie aj neustále zlepšovanie sa. Byť tolerantný k iným znamená správať sa šľachetne a odpúšťať. Toto zahŕňa niekoľko prvkov:
Skúmanie svojho vnútra
To znamená skúmať vlastné myšlienky, slová a činy podľa morálnych štandardov. Konfucius raz povedal: “Ušľachtilý človek skúma seba, darebák je náročný na iných.” Jeden dôležitý rozdiel medzi ušľachtilým človekom a darebákom je to, či dokážu preskúmať seba, keď sa vyskytne problém.
Meng Zi povedal: “Keď ste mysleli na iných, ale neprijali vás, spýtajte sa prosím seba, či ste boli dostatočne súcitní. Keď ste presvedčovali iných, ale neuspeli ste, spýtajte sa prosím seba, či ste mali dostatok múdrosti. Ak ste boli ku iným slušní, ale iní s vami rovnako nezaobchádzali, spýtajte sa prosím seba, či ste boli dostatočne úprimní. Keď veci nepokračujú tak, ako ste očakávali, preskúmajte prosím dôvody v sebe namiesto toho, aby ste obviňovali iných.”
Zeng Shen povedal: “Skúmam sa denne veľakrát. Spravil som čo sa dalo, aby som pomohol iným? Bol som ku všetkým čestný? Zopakoval som si materiály, ktoré nám odovzdal učiteľ? Pomocou sebaskúmania bude človek racionálnejší a môže si skutočne vládnuť. Ušľachtilý človek by sa mal neustále skúmať a zlepšovať, aby si ustanovil šľachetný charakter.”
Byť na seba prísny
Toto znamená upevňovať a obmedzovať svoje schopnosti.
Konfucius povedal: “Obmedzuj seba a obnov Li (etické štandardy), aby si dosiahol Ren (znášanlivosť).” To znamená, že len ak sa bude človek zdržiavať svojich túžob, nevhodných slov a zlého správania, ako aj dobrovoľne dodržiavať morálne štandardy, môže dosiahnuť Ren. Človek by sa “nemal pozerať na veci protirečiace Li a nerobiť veci protirečiace Li.” Konfucius povedal, že ak bude človek nasledovať Li a bude na seba prísny, môže každý byť ušľachtilým človekom a spoločnosť dosiahne Ren.
Meng Zi povedal: “Vždy som si ustanovoval ušľachtilý charakter.”
Zeng Shen povedal: “Ušľachtilý človek nemôže zabudnúť na svoju misiu.”
Všetko toto sa týka veľkej zodpovednosti, ktorú má ušľachtilý človek. Človek by mal byť odhodlaný vo svojej viere v ušľachtilý charakter. Tým, že robí veci správne, nebude vyrušovaný okolitými udalosťami a vonkajším zasahovaním.
Byť ostražitý, keď je človek sám
Toto znamená byť na seba prísny dokonca aj keď je človek sám. Pomocou tohto si človek ukázni svoje vnútorné myšlienky a zabráni chybným alebo sebeckým myšlienkam.
V Zhong Yongu sa píše: “Ušľachtilý človek je ostražitý, keď je sám.” Znamená to, že “Existujú nejaké skryté, malé myšlienky, ktoré už existujú, ale ešte sa nevyvinuli. Človek by si ich mal byť vedomý, hoci iní si ich ešte nevšimli. Človek by sa mal zdržať svojich vlastných túžob v najskoršom štádiu, aby im zabránil v raste. Buďte opatrný, keď rozprávate a keď robíte veci, aby ste mohli dosiahnuť morálny štandard.” Tým, že je človek ostražitý keď je sám, panuje medzi mysľou človeka a jeho činmi zhoda. Táto otvorenosť je novou sférou života. Je o tom veľa dávnych príbehov.
Odpúšťanie
Ohľadom ľudských vzťahov v spoločnosti Konfucius zdôrazňoval ušľachtilosť a odpúšťanie. Povedal: “Človek by mal robiť viac sám a žiadať menej od iných.” “Nerobte iným to, čo nemáte radi vy.”
Zhu Xi povedal: “Činiť sa čo najlepšie je oddanosť, a keď človek berie ohľad na situáciu iných ako na svoju vlastnú, je to odpúšťanie.” Byť ohľaduplný znamená pozerať sa na veci z pohľadu druhej osoby. Ušľachtilý človek by mal byť prísny na seba, ale veľkorysý a odpúšťajúci iným. Ušľachtilý človek je dôveryhodný, pretože jeho slová sa zhodujú s jeho činmi.
Konfucius raz povedal: “Keď niečo poviete, určite dodržte svoje slovo. Keď niečo robíte, určite to dokončite.”
Konfucius tiež povedal: “Ušľachtilý človek je opatrný v svojich slovách, keďže považuje za hanbu, ak nedokáže nasledovať svoje slová.” Keď ušľachtilý človek vidí niekoho, kto je lepší ako on, bude sa od neho učiť. Keď ušľachtilý človek vidí niekoho, kto nie je taký dobrý, preskúma sa, aby zistil, či nemá podobné problémy.
Cieľom štúdia a zlepšovania ušľachtilého človeka je “realizovať správnosť a dosiahnuť Tao”, povedal Konfucius.
Vo Veľkom učení (Da Xue) je to zhrnuté ako “kultivujte seba, harmonizujte rodinu, vládnite národu a prineste svetu mier a pokoj.” Ušľachtilý človek by si mal očistiť svoju myseľ a telo, aby cnostne dosiahol Tao. Iba ak bude mať veľkú cnosť, môže mať otvorenú a láskavú myseľ, a bude schopný naplniť svoju sociálnu zodpovednosť ochraňovať pravdu.
22.12. 2008
Můj milý občasníčku,
když jsem přemýšlel co bych dal či vzkázal těm které mám rád, kteří mají rádi mně a vůbec všem lidem dobré vůle, říkal jsem si, že by to mělo být něco jednoduchého, ale přitom úderného a pro všechny prospěšného.
A netrvalo dlouho “Kluci nahoře” nelenili a poslali za mnou “Andílka požehnání” a vzkázali, že každý kdo si Andílka (viz obrázek) vytiskne, bude u sebe nosit, či vyvěsí na denně viditelné místo, tak může celý rok 2009 počítat nejen s božím požehnáním, štěstím, ale také vším, co si jen bude přát.
Má to však háček. Musí nejen Andílka požehnání mít u sebe, či na viditelném místě, ale také to co chce, musí chtít s opravdu celým svým srdcem, bez postranních úmyslů a musí jít čistě a rovně! Pak nejen Andílek požehnání , ale také celý vesmír spojí své síly, aby se to co je po něm požadováno rychle a beze zbytků naplnilo naplnilo …
16.12.2008 Můj milý občasníčku,
když jsem dnes ráno poté, co jsem se vyvztekal se štěňaty, kotlem, technikou a celým světem – zcela v souladu s postavením hvězd (viz opozice Saturn – Uran a to vše v kvadraturách na stelium Mars-Slunce-Pluto-Cerná luna), otevřel jsem zcela náhodou článek, který jsem dostal ani nevím od koho ani nevím kdy … A začetl jsem se a uvědomil si, že to co tam je psáno, vlastně také odpovídá Hermovu pravidlu – “Jak nahoře, tak dole – jak uvnitř, tak vně … A také to pěkně navazuje na anketu vlevém sloupci. A tak jsem si řekl, že by nebylo na škodu se také podělit s tebou. A jak jsem pomyslel, tak jsem i učinil … Tož si můj milý občasníčku počti …
Jo a ještě něco. Pověsil jsem do rubriky ke stažení video – ukázku nejen výtečné knihy Zdeňka Juříka Astrologie především v obrazech , ale také to, jak měl postaveny hvězdy předseda ODS v době svého vítězství prosincovéím kongresu … Může se snad někdo divit, že ty volby vyhrál … ?
Ho-oponopono
O rok později jsem ho však slyšel znovu. Dozvěděl jsem se, že terapeut používá havajskou léčitelskou metodu nazvanou ho’oponopono. Nikdy jsem o ní neslyšel, ale nemohl jsem to pustit z hlavy. Pokud byl příběh pravdivý, chtěl jsem se dozvědět více. Vždycky jsem věděl, že “stoprocentní zodpovědnost” znamená, že jsem zodpovědný za to, jak myslím a co dělám. Cokoliv nad to už nemůžu ovlivnit. Myslím si, že většina lidí takto také rozumí pojmu naprostá zodpovědnost. Jsme zodpovědni za to, co děláme, nejsme zodpovědni za to, co dělají druzí. Havajský terapeut, který léčil mentálně postižené lidi, mě naučil nový a pokročilejší náhled na stoprocentní zodpovědnost. 
Jmenuje se Dr. Ihaleakala Hew Len. Náš první telefonát trval asi hodinu. Prosil jsem ho, aby mi vyprávěl celý příběh o své terapeutické práci. Hovořil o tom, že tři roky pracoval v havajské státní nemocnici na oddělení trestně stíhaných pacientů. Toto oddělení bylo nebezpečné a fluktuace psychologů zde byla velká. Personál často stonal nebo jednoduše odcházel. Když měl někdo projít po oddělení, otáčel se zády ke stěně se strachem, že na něj pacienti zaútočí. Nebylo to příjemné místo pro práci, život ani návštěvu. Dr. Len mi řekl, že své pacienty nikdy neviděl. Svolil, že bude mít kancelář a že bude pročítat záznamy pacientů. Když jimi procházel, pracoval na sobě. A když na sobě pracoval, pacienti se začali uzdravovat. 
“Po několika měsících dostali dosud spoutaní pacienti svolení a mohli se začít volně pohybovat po prostoru. Některým zase byly sníženy dávky léků a ti, kteří byli původně označeni za nevyléčitelné, byli propuštěni.” Byl jsem z toho u vytržení. “A to není všechno,” pokračoval, “zaměstnanci se začali těšit do práce. Zlepšila se docházka a fluktuace zaměstnanců skončila. Nakonec jsme tam měli více personálu než jsme potřebovali, protože pacienti byli propouštěni a všichni zaměstnanci chodili do práce. Dnes je to oddělení zavřeno.” V té chvíli jsem to nevydržel a musel se zeptat: “Co jste se sebou dělal, co způsobovalo, že se tito lidé měnili?” 
“Jednoduše jsem léčil tu část sebe, kterou jsem s nimi sdílel,” odpověděl. Tomu jsem nerozuměl. Dr. Hew Len mi vysvětlil, že přijmout absolutní zodpovědnost za svůj život, tedy za vše, co se v mém životě objeví, znamená uznat, že vše kolem mne je mým vlastním výtvorem. Tento výrok mě ohromil a bylo mi zatěžko jej přijmout. Nést zodpovědnost za něco, co řeknu nebo udělám, je jedna věc. Nést zodpovědnost za něco, co říkají nebo dělají druzí, je něco úplně jiného. Pravda je taková: Převezmete-li plnou zodpovědnost za svůj život, pak všechno, co vnímáte jakýmkoli ze svých smyslů, nesete za to zodpovědnost, protože je to váš život. 
Stručně řečeno: můžete vyléčit všechno, co se vám nelíbí a co prožíváte: terorismus, politiku i hospodářství své země. Lze říci, že tyto věci ve skutečnosti neexistují a jsou to pouze vaše vlastní projekce. Problém není v nich, ale ve vás. Vím, že to je obtížné to pochopit, natož to přijmout nebo podle toho opravdu žít. Vinit druhé nebo své okolí je mnohem snazší, než přijmout naprostou zodpovědnost. Během rozhovoru s Hew Lenem jsem začal chápat, že léčení z jeho pohledu a v duchu ho’oponopono znamená milovat sám sebe. Chcete-li zlepšit svůj život, musíte jej vyléčit. Chcete-li někoho uzdravit, a může jít klidně o mentálně chorého vězně, musíte nejprve vyléčit sebe. Zeptal jsem se Dr. Lena, jak to dělal, když léčil sebe. Co přesně prováděl, když se díval na záznamy pacientů. 
“Jenom jsem si neustále opakoval ´omlouvám se´ a ´miluji vás´”, vysvětlil. To je vše? Ano, to je vše. Zdá se, že milovat sebe samého je nejlepší způsob, jak se zlepšit a jakmile se zlepšíte, zlepšíte i svůj svět. Dovolte mi krátký příklad jak to funguje: jednou mi kdosi poslal email, který mě naštval. Dříve bych se s tím vyrovnal tak, že bych začal pracovat se svými citovými hot buttons nebo bych se snažil argumentovat s člověkem, který mi poslal ten hnusný vzkaz. Tentokrát jsem vyzkoušel metodu Dr. Lena. V duchu jsem si opakoval: “Omlouvám se” a “Miluji tě”. Neříkal jsem to nikomu konkrétnímu. Jednoduše jsem vyvolával ducha lásky, který měl uvnitř mě vyléčit to, co způsobilo vnější podmínky. Během hodiny jsem dostal email od stejného člověka. Omlouval se za svůj předešlý vzkaz. Nezapomeňte, že jsem neudělal nic pro to, aby se mi někdo omluvil. Ani jsem mu neodpověděl. Přesto, tím, že jsem opakoval “Miluji tě”, jsem jaksi v sobě vyléčil to, co způsobilo jeho chování. 
Později jsem se zúčastnil ho’oponopono semináře doktora Lena. Nyní mu je sedmdesát roků, je považován za staršího šamana a je poněkud uzavřený. Chválil moji knihu The Attractor Factor. Řekl mi, že když se zlepším, vibrace mé knihy stoupnou a všichni to budou cítit, až ji budou číst. V krátkosti, jakmile se zlepším, moji čtenáři se zlepší. “A co knihy, které už jsou venku, které se už prodaly?” zeptal jsem se. “Žádné venku nejsou,” vysvětlil a znovu mě ohromil svou mystickou moudrostí. “Jsou stále v tobě.” Jinými slovy, vně neexistuje. 
Tato pokročilá technika si zasluhuje podrobné vysvětlení a k tomu by byla zapotřebí celá kniha. Postačí, když řeknu, že budete-li chtít zlepšit cokoliv ve svém životě, můžete to udělat jenom na jednom místě – v sobě. “A až to budete dělat, dělejte to s láskou.” Jak uzdravit sám sebe (nebo kohokoliv jiného)a objevit zdraví, bohatství a štěstí. Zde jsou dva osvědčené způsoby, jak uzdravit sám sebe (nebo kohokoliv jiného) od čehokoliv pomoci metody ho’oponopono. Pamatujte si, že to, co vám vadí u druhých, je také ve vás samotných , takže veškeré uzdravování je léčením sebe sama. Nikdo jiný tyto procesy nemůže uskutečnit, jenom vy. Celý svět je doslova ve vašich rukou. 
Za prve je tady Morrnahnina modlitba (tvůrkyně tohoto nového procesu), o které se říká, že pomohla vyléčit stovky, ne-li tisíce lidi. Je jednoduchá, ale mocná: ”Božský Stvořiteli, Otče, Matko, Synu v jednotě… Pokud jsme se já, cela má rodina i příbuzenstvo a všichni mí předkové v myšlenkách, slovech, skutcích a svém jednání dopustili vůči Tobě, Tvé rodině, příbuzným či předkům čehokoli zlého od počátku stvořeni až do dneška, prosíme Tě o odpuštění… Dopřej nám očištění, uvolnění a odstranění všech negativních vzpomínek, bloků, energií a vibrací a přeměn těchto nechtěných energií v čisté světlo… A tak se staň.” Za druhé, způsob jakým Dr. Hew Len rad léčí je, že nejdříve říká ”Omlouvám se” a ”Prosím, odpusť mi.” Toto říkáte, abyste uznali, že se něco stalo, aniž byste věděli, co se dostalo do vašeho těla nebo mysli. Nemáte ponětí, jak se to tam dostalo a ani to nemusíte vědět. 
Pokud máte nadváhu, prostě jste chytili program, který vám ji způsobuje. Tím, že říkáte ”Omlouvám se”, říkáte Božství, ze vnitřně odpouštíte komukoliv a čemukoli za to, kdo nebo co vám to přineslo. Nežádáte Božství, aby vám odpustilo, žádáte Božství, aby vám pomohlo odpustit sobě samým. Pak opakujete ”Miluji tě” a ”Dekuji ti”. Slova ”miluji tě” rozproudí zablokovanou energii. Znovu se napojíte na Božství. Vzhledem k tomu, že nulový stav je naprosto čistá láska, a je to svět bez hranic, začínáte se dostávat do tohoto stavu tím, že vyjadřujete lásku. Když po tomto výroku vyslovíte ”děkuji ti”, vyjadřujete vděčnost. Vyjadřujete víru, že problém bude vyřešen pro nejvyšší dobro všech zúčastněných. Co se bude dít dál, závisí na Božství. Můžete cítit inspiraci k nějaké činnosti. Ať už to je cokoliv, udělejte ji. Pokud si nejste jisti, zdali byste onu činnost měli vykonat, použijte stejnou metodu léčeni na vaši nejistotu. Když se očistíte, budete vědět, co máte dělat. 
Výše uvedené je zjednodušená verze modernizovaných hlavních metod léčeni pomoci ho’oponopono. Chcete-li lépe porozumět procesu nalezeni vlastního Já pomoci ho’oponopono, zaregistrujte se na seminář. Viz www.hooponopono.org.* Chcete-li pochopit, co Dr. Hew Len a Dr. Vitale dělají společně, navštivte www.zerolimits.info *. Tyto údaje sdílejte, prosím, se svými přáteli. Děkujeme vám. Milujeme vás. Dr. Joe Vitale a Dr. Hew Len Autoři knihy Svět bez hranic * (Stránky jsou v angličtině, ale pomoci počítačového překladače http://www.google.cz/language_tools?hl=cs můžete získat orientační představu.) Myslím, že tohle se vám také bude líbit. Pošlete to každému, komu chcete. Děkujeme vám.
Ve své nové knize Svět bez hranic píši o neobvyklém terapeutovi, který uzdravil cele oddělení duševně nemocných kriminálníků, aniž by viděl kteréhokoliv z nich. Jeho léčebnou metodu jsem se naučil. Metoda zahrnuje ”čištění” sebe sama od všech negativ, aby člověk mohl vidět změny v ostatních. Je to zvláštní, ale když se postaráte o své vlastní problémy, zmizí i u jiných lidí. Vše spočívá v tom, že láskou odsunete problémy pryč. Děláte to tak, že neustále opakujete ”miluji tě” a ještě několik dalších prohlášení. Praktikuji to dva roky a můj život je ohromný. Žiji téměř v každém okamžiku ve stavu blaženosti. Jakmile jsem se o této metodě dozvěděl, začal jsem ji kromě nemoci používat i na jiné věci. Jelikož jsem prakticky metafyzik a podnikatel, chtěl jsem zjistit, zdali by tato šílená metoda fungovala na prodej a jiné záležitosti. Kdykoliv jsem napsal článek, jako například tento, poslal jsem do něj lásku. Kdykoliv jsem napsal další knihu, jako můj nový Svět bez hranic, v duchu jsem opakoval ”Miluji tě”. Pak jsem si všiml, že moje emaily a články se dostaly k miliónům lidí, kteří je četli. A moje kniha Svět bez hranic se stala bestsellerem na Amazon.com šest měsíců před vydáním. 
Se zkouškami jsem pokračoval. Protože jsem chtěl mít jistotu, že tato metoda funguje pro ostatní a ne jenom pro mě, naučil jsem ji své blízké přátele. Bill Hibbler, spoluautor knihy Meet and Grow Rich, byl skeptický. Vypůjčil si však rukopis knihy Svět bez hranic ještě před tím, než vyšla, přečetl jej a začal milovat své produkty a seznam odběratelů. Zde je to, co řekl: ”Prodej ve dnech 1.-4. ledna byl o 41,39 % vyšší než ve dnech 1.-4. prosince a přitom jsem v té době nerozesílal upoutávky, ani nedělal jakoukoliv propagaci. Pouze jsem se čistil, zatímco jsem cely den četl tvoji knihu.” Bill mi dále řekl, že stoupl i prodej ze stránky http://create-ultimate-ebooks.com, kterou vůbec nepropagoval. Jak je to možné? Jak může ”čištění” sebe sama mantrou ”miluji tě” učinit rozdíl v prodeji? 
Zdá se, že ”vně” nic neexistuje. Celý svět je projekci toho, co cítím uvnitř. Takže, pokud cítíte lásku, budete přitahovat lásku. Protože láska obsahuje vděčnost, budete přitahovat více věcí, za které budete vděčni. To je podstatou mé knihy The Attractor Factor a samozřejmě filmu Tajemství. Dostanete to, co cítíte. To je vše. V srdci chcete cítit lásku. To chtějí všichni. Když si v duchu říkáte ”miluji tě”, čistíte se a vyzařujete energii, kterou ostatní cítí. Výsledek: zvýšení prodeje. Stale jste skeptičtí? Podívejte se na to takhle: I kdyby se vám celý tento způsob jevil jako naprosto šílený, co zlého se může stát, když si při telefonování, psaní emailu, přednášení a jiných denních činnostech budete v duchu opakovat ”miluji tě”? Kdyby nic jiného, budete se cítit lépe. Zkuste to a uvidíte.
Mimochodem, ”miluji vás”.
8.12. 2008
Jak se zdá můj milý občasníčku, možná už brzo ti začnu říkat, můj milý týdeníčku. Po trojnásobném přechodu retrográdního Urana přes mého natálního Marse – ucha vědra ve 4. domě – resp. trojnásobném stěhování během desíti měsíců a jiných zásadních životních změn, by se měla situace stabilizovat. Alespoň tak to napovídá tranzitní Uran, který již pomalu končí svůj zpětný pohyb a vydá se zase vpřed. To sice neznamená, že už by se žádné změny dít neměly, ale už by neměly být tak hluboké a opakované … Nu život ukáže. 
Takže možná se blýská na časy a budu mít na tebe více času. A cože se za tu dobu odehrálo? No jasně zase toho bylo docela dost. Zejména co práce se týká, je ji stále dost a dost. A k ní se také váže jedna podle mého úsudku docela výrazná astrologická událost či počin. Vyšla totiž nádherná astrologická kniha, kterou napsal a vydal pan Zdeněk Juřík a která se jmenuje ASTROLOGIE především V OBRAZECH. 
Ta kniha je většího formátu A4, je vázaná a celá vytištěná na křídovém papíře. Co je ale na ni nejúžasnějšího, je to, že naprosto přesně potvrzuje pořekadlo, že “Jednou viděné je tisíckrát lepší, než x krát slyšené!”. Panu Juříkovi se totiž povedl husarský kousek, kterým podle mého názoru zaplnil mezeru v astrologickém trhu. 
Napsal mimořádně vydařenou knihu, která přináší především grafické znázornění všeho podstatného na čem astrologie staví. Přehledně a uceleně v ní zájemcům umění hvězdopraveckého, předkládá formou nádherně graficky vyvedených obrázků vše podstatné, co je potřeba k pochopení astrologických principů. 
Je pravdou, že já sám nejsem z těch, kdo by příliš pásl po pochopení všech principů na kterých je astrologie postavena. Odrazovalo mě od toho nejen nedostatečné množství obrazových materiálů a krkolomné písemné vysvětlování, ale také, to že většina astrologických publikací už staví na určitých stanovených pravidlech, ale informaci jak se k nim došlo už neposkytují. Nicméně, existuje jistě mnoho lidí, kteří by to rádi věděli a těm jistě tahle luxusní publikace za přijatelnou cenu, udělá velkou radost! A pokud by ji někdo ze čtenářů těchto stránek zakoupit tak více informací o knize je zde případně napsat můžete přímo autorovi na mail – zd.jurikzavinacseznam.cz .
Ostatně, když jsem se snažil onu knihu nafotit, tak to velmi zajímalo i naše psy. Dalmatinka Sara neustále zvědavě nahlížela a rotwajlerka Jenny dokonce pojala názor, že je to kniha k sežrání a okamžitě se o to pokoušela … 
A co jinak se děje? No přece začal advent a také už tu byl Mikuláš. A když jsem si to uvědomil, vzpomněl jsem si na jednu dávnou tradici, kterou jsem kdysi dělal “Pečení čertů”. A protože jsem si to nenechal pro sebe, byla tradice oživena a k pečení čertů opět došlo. Bylo to milé vybočení z toho množství astro – práce. A jací že byli ti čerti? No přece k sežrání … A co na to psi? No, sám jsem byl překvapen. Malá Elisabeth se také pustila do uměleckého díla, kterým se nám pokusila dát najevo jak nás a vše co ji dáváme k žrádlu miluje. Vysledek opravdu stál za to! No a co, že pracovala jen s tím co sama dokáže vytvořit … ?
1.12.2008
Můj milý občasníčku. Nějak na tebe vůbec nemyslím, což. Ale není to tak. Myslím. Jenže jak už je to zřejmě mým osobnostním rysem, prostě na tebe nemám čas. A cože mi v tom brání? No přece jako vždy práce, ale také žten překotný život okolo. A že toho, co se stalo, bylo hodně … tak na to, můj milý občasníčku, můžeš dát jed.
Např., skončil první běh mé astroškoly v České Lípě a od 11.11. 08 zase začal běh druhý. Zájemců sice je o něco méně, než o ten běh první, ale zase o to vážnějších a hlavavně těch, kteří jdou za poznáním. A protože mnohé poznání chutná hořce, snažíme se, aby poznání naopak bylo sladké a aby se na něj studenti těšili …
A také jsem se, letos už po třetí přestěhoval. Ostatně jak jinak reeagovat na trojnásobný přechod retrográdního Urana přes natálního Marse – ucha vědra ve čtvrtém domě? Tentokráte už to bylo definitivně a také jak se na astrologa sluší a patří – blíže ke hvězdám, do míst, kde lišky dávají dobrou noc a v noci je obloha velmi temná a les mi takřka stíní psací stůl a sojky se sýkorkami denně nahlížejí oknem na to, co to vlastně sepisuji. 
Jo a také jsme se rozrostli. Taková divočina, také potřebuje zdatné ochránce a ti už dorazili. Zatím sice jen trénují své obranné chvaty jen sami na sobě, případně na nábytku, papučích atp., ale je na nich vidět odhodlání, nebojácnost a velká chuť do života … 
A aby ne, bždyť už je advent a blíží se svátky klidu a míru a to je pro všechny radostné období neb stoly budou bohatě prostřeny a, lidé na sebe budou hodnější a někteří možná i na zvířata …
30.10.2008
Tak je tu můj milý občasníčku konec října a nezbývá, než si připustit, že je tu zase podzim a s ním, sychravo, vlezlo, melancholično a pro mnohé také depresivno. A není se co divit. Když se tak rozhlížím okolo a zjišťuji co je pro většinu z nás důležité, koho média vyzvedávají jako ty co si zasluhují největší obdiv, peníze a úctu, když vidím, jak premiér země mlátí veřejně na ulici, sice neomaleného fotografa, ale přece jen člověka … tak se někdy ani nedivím tomu, že někdo svůj život vyřeší tak radikálně, že než raději, aby dále žil, vyskočí z okna …
O to více mě pak potěší, když si přečtu článek od svého oblíbence Vlasty Marka s vyznáním mého starého známého z Hlasu Ameriky Ivana Medka. Pamatuješ si deníčku, jak jsme spolu poslouchali? A jakéže má názory? Čti dále
Motto: Média nehýří moudrými proslovy. Najděte chvíli času na tento…
Shoda
Vlastimil Marek (výběr z článku)
Potěšil mne dlouhý rozhovor Jany Plavcové s Ivanem Medkem (83), známým “hlasem exilu” a později prezidentským kancléřem “O pohledu směrem dolů, o životě mezi Mozartem a biblí, o vyhazování knih a domácím vězení”.
“Ivan Medek je muž vzdělaný, přímý, stručný, precizně formulující, člověk pevných mravních zásad. A ještě ke všemu je skromný. Až je to, přiznám se, trochu nepříjemné v tomhle ukecaném flexibilním světě.” začíná rozhovor autorka, a já se začínám tetelit. Samizdat mne naučil šetřit slovy a psát hutně. Precizně formulovat.
“Přemýšlí, poslouchá hudbu, čte bibli a namítá, že třiaosmdesátka není žádný věk. Nelpí na věcech.”, pokračuje autorka v úvodu, a já pokračuji v tetelení. Co dělám jiného? Přemýšlím, poslouchám hudbu a cítím se (ačkoliv už v důchodu) stále vitálnější a šťastnější.
“V časech totality jste brilantně referoval o stavu naší země pro Hlas Ameriky,” asi zbytečně připomíná tazatelka. Jak jsem mu tehdy byl vděčen! Ve vězení jsem Hlas Ameriky samozřejmě nemohl poslouchat, ale okamžitě po propuštění jsem měl tuhle stanici permanentně naladěnu a napjatě poslouchal jeho zprávy VONSu (které se pak v období soudu a odvolacího soudu týkaly i mne). Tohle nikdo, kdo tehdy nebyl ve vazbě či vězení, nepochopí a nedocení.
“My sice máme demokracii, tedy všechny demokratické instituce, ale to jsou jen vnější znaky. Skutečná demokracie je způsob existence společnosti a vztahy mezi lidmi,” přemítá Ivan Medek. “Teprve když je běžně mezi lidmi pocit důvěry, když běžně lidé respektují stanovisko druhého, i když s ním nesouhlasí, pokud tedy není zločinecké,
když si lidé vzájemně pomáhají, teprve tam je skutečná demokracie. Demokracie není něco, co se nadiktuje shora, to nejsou jenom ty politické strany. Mluvit do věcí veřejných je právo každého člověka. A pak by si lidi taky měli uvědomit, že absolutně první věc je slušnost. I v maličkostech.”
Tehdy nemohl počítat s nějakou radikální politickou a ideologickou změnou, a přesto vytrvale “hlásil”, tedy informoval o skutečné situaci (čímž pomáhal značnému počtu lidí za železnou oponou). Tehdy jsem i já zcela rezignoval na svět politiky a mocných, a pilně pracoval na sobě (a pochopení lidských motivací a předurčeností). Právě proto, že zažil i doby chudoby, Ivan Medek ví, jak důležité dostat se k “moci” postupně, od píky, a nezapomenout na “chudé”:
“To je stejné jako s chudobou. Chybí mi nejen větší ohled na chudé lidi, ale taky vědomí, že jsou to chudí lidé, kteří tvoří náš národ, naši společnost. Že to nejsou majitelé bank, nebo dokonce ostrovů. Že to nejsou hvězdy pop music. Chudí tady budou vždy. A na ty bych, být politikem, myslel naprosto na prvním místě. To je ten pohled dolů, víte? Nemá smysl obdivovat jenom univerzitní profesory. Ať se jdou politici podívat, jak vypadají naše domovy důchodců, naše eldéenky, jak se zachází s těmi lidmi. Hloupost politiků je v tom, že jim to nepřipadá atraktivní.”
“Překvapuje mě, že máte tak levicové názory. Pravicově smýšlející člověk by přece řekl, že za svůj osud si každý může především sám…” reaguje novinářka, a zkušený moudrý starý muž odpovídá (pro mnohé makroekonomy a konzervy až revolučně): “Já myslím, že tohle je nejpravicovější názor, který můžete mít. Protože je nezávislý na moci. A nezávislost na moci je jeden z nejdůležitějších znaků pravice. Skutečná svoboda totiž znamená, že nejsem otrokem svých příjmů. Nejsem otrokem svých úspěchů. Jakmile se na první místo ve společnosti postaví úspěch a eventuálně z toho plynoucí bohatství, je to chyba, na kterou společnost doplatí. Protože úspěch v tom smyslu, že přináší bohatství, je vyhrazen pouze malým skupinám lidí. Ale člověk, který píše nějaké knihy, přemýšlí o věcech, a přitom nikdy nebude mít úspěch ani peníze, je pro společnost důležitější než ten, který si někde v bance vydělá 150 tisíc měsíčně. Hrozí nám, že se staneme otroky něčeho, co vůbec nepotřebujeme.”
“A taky mám jenom ty knížky, které potřebuju. To jsem se naučil od Františka Halase, který pro mě v mém mládí znamenal velmi mnoho jako přítel a svým způsobem učitel. Říkal, že má v knihovně jenom ty knihy, které čte anebo které bude číst. Ty, které přečetl a ví, že je už číst nebude, dá okamžitě pryč. Toho se snažím držet,” vysvětluje moudrý muž.
“Skepse a ironie jsou vlastnosti v podstatě negativní. Protože bez pozitivního přesvědčení se těžko pokračuje dopředu,” ví z praxe i Ivan Medek. Tohle zjištění a jeho důsledky jsem komentoval často právě ve svých fejetonech. “Co bych ještě chtěl od života? Aby se pomalu společnost měnila k dobrému. Víte, ta skutečná pravice, a to se tady málo ví, vyrůstala zejména v Americe na bázi hluboké víry. Američtí zakladatelé průmyslové společnosti byli přesvědčeni o nutnosti morálních hodnot, na kterých společnost musí stát.”
Ivan Medek (* 13. červenec 1925) je bývalý český novinář, původní profesí hudebník, člen Tallichova Českého komorního orchestru a spolupracovník České filharmonie, hudební publicista, teoretik a kritik, bratr Mikuláše Medka.Dětství prožil v Národním památníku na Vítkově, který spravoval jeho otec Rudolf Medek. Vystudoval obecnou školu v Karlíně, Akademické gymnázium v Praze (4 ročníky) a pražskou konzervatoř, kterou ale musel po převratu v únoru 1948 přerušit.
Po roce 1969 měl zakázánu veřejnou činnost a v lednu 1977 po podpisu Charty 77 dostal okamžitou výpověď ze Supraphonu. Poté pracoval jako sanitář v Nemocnici Na Františku, po další výpovědi (opět z politických důvodů) pak jako umývač nádobí a šatnář v restauraci Pod Kinskou. Po řadě výslechů a přepadení Státní bezpečností v roce 1978 emigroval do Rakouska.
Ve Vídni se stal dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval se Svobodnou Evropou a dalšími rozhlasovýmí stanicemi – BBC, Deutsche Welle, Radio Vatikán.
Po roce 1989 se stal poradcem České filharmonie, poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 1993 – 1998 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel Odboru vnitřní politiky, později se stal vedoucím Kanceláře.
6.10.2008
Nějak tě můj milý deníčku zanedbávám, což. No jo je to stále dokola, říkám to vždy viď. Málo času, hodně práce. A cože jsem to všechno za dobu co jsem do tebe nepsal dělal? No jistě. To co jsem již avízoval dávno. Rozjel svou astro – školu v České Lípě, včetně jejího zaznamenávání na obrazové DVD nosiče.
A musím říci, že zájem studentů je velký a že si tento způsob výuky, docela pochvalují. Samozřejmě nezanedbávám ani ani výpravy do přírody a setkávání se s běžným všedním životem ( např. s koněm Friskym ) , stejně jako se snažím šířit astrologické poznání po světě.
No po světě. Spíše po místech kam mě pozvou na přednášku či nějakou jinou akci. Tak jsem se například v minulých dnech dostal na Jižní Moravu. Pozvala si mě knihovna v Zastávce u Brna a byl to pro mne docela zážitek. Ani ne proto, že by na mne přišly davy, což tedy opravdu nepřišly, ale protože jsem se tam dostal v době sklizně hroznového vína, jablek a prací, které patří k době končícího léta.
A tak jsem měl možnost na vlastní oči vidět ten frmol a také nejen vše ochutnat, ale také si přivézt domů. A víš co, můj milý deníčku, prozradím ti, že se mi tam líbilo tak moc, že se tam určitě znova vrátím. A kdo ví, třeba to bude také proto, aby byla navázána nějaká hlubší spolupráce s tím krajem úrodným a zaslíbeným …
22.9. 2008
Tak tu můj milý týdeníčku máme podzim. Toto letí viď. A co vše se dělo. No jasně, nenudil jsem se. Ostatně to asi málokdo. Co ale astrologického se v mém životě v minulém týdnu odehrálo? No přece začal npvý ročník mé Školy praktické astrologie, kterou jsem otevřel v České Lípě. Začala přesně tak jak byla avizovaná – tedy 16.9. 2008 v 18 h. .
Ale je jiná, než ta poslední v Ostravě. Proč? To co ji dělá odlišnou od té poslední, je že se celá natáčí na kameru a je z ní dělán, pokud “kluci nahoře dají” DVD – záznam, které si budou moci případní zájemci, kteří se nemohou zůčastnit osobně, obstarat a učit se tak v pohodlí vlastního domova.
Ty si asi můj milý deníčku pamatuješ, že jeden takový pokus už proběhl? Moc jsem tenkrát před dvěma lety chtěl, aby taková forma výuky mohla být k dispozici. Sehnal jsem tenkrát nádherné prostory kláštera, kde se točilo na dvě kamery a dokonce jsem udělal i propagační video-klip. Zaplatil jsem průběžně tomu co to měl na starosti docela dost peněz a … skutek utek.
Poté, co po mě chtěl onen dotyčný další peníze a já mu řekl, že mu je dám až záznam odevzdá hotový, se po něm slehla zem … telefony nebere, neozývá se …
Nu, je to opět zkušenost. Ale takové má asi každý. Tak to prostě v životě chodí. Co je ale príma, je že první DVD se syrovým nesestříhaným, neupravovaným záznamem je na světě. Takže dálkova DVD – video – Astro – škola již běží a každý kdo má zájem si může o DVD zažádat (mailem nebo mobilem – viz kontakty vlevo).
Jinak jsem se v sobotu a neděli zůčastnil akce Minervy (viz www.minervazdravi.com ) , kde jsem měl přednášku a byl k dispozici pro případné zájemce o výklad horoskopu. Tedy pokud bych měl akci hodnotit z pohledu zájmu o mou práci, tak by to bylo nevalné. Na přednášku přišlo pouze 5 lidí a s výklady to nebylo o moc lepší. Nicméně to co jsem se tam měl možnost dozvědět, zase na druhou stranu stálo zato!!! Např. jsem neodolal a šel si nechat číst z ruky. Byl tam totiž starý pán, který jediný měl neustále před svým stolíkem zájemce o výklad – pan Marin Dobrev, jež se čtením z dlaní zabývá již 50 let.
A já jako analytická Panna kombinovaná s nevěřícím Štírem, jsem se šel na vlastní kůži přesvědčit, co někdo může z čar na ruce vyčíst. A žasnul jsem. Nedozvěděl jsem se sice nic nového (snad jen těžko ověřitelnou informaci o svém původu), nicméně vše ostatní odpovídalo tomu, co znám z astrologie a také z historie svého života … hmmm…. No cestičky poznání jsou mnohdy pěkně klikaté a nevyzpytatelné.
Ale když už jsem u toho zdraví, tak se ti musím můj milý deníčku svěřit se zajímavým materiálem, který tvrdí, že rakovinu lze velmi snadno vyléčit jednoduchým prostředkem. Ostatně posuď sám:
Motto: Makrobiotika používá princip “vyhladovění” rakovinných buněk po jednoduchých cukrech. Následující článek popisuje princip podsunutí “trojského koně” přibaleného do jednoduchých cukrů…
Lze rakovinu vyléčit práškem do pečiva a javorovým sirupem?
Očividně ano. Tato informace probleskla novinovými titulky, ale stejně tak rychle byla potlačena. Léčba popularizovaná Jimem Kelmunem, důchodcem žijícím v Asheville v Severní Karolíně, znamená skutečný průlom. Říká: “Podal jsem tu směs více než 200 pacientům, u nichž diagnostikovali rakovinou v konečném stádiu. Z toho 185 lidí pak kupodivu žilo ještě 15 a více let – a téměř polovina se rakoviny úplně zbavila.”
Vypadá to jednoduché až k pláči, ale tato prostá léčba zažívací sodou a javorovým sirupem je nesmírně účinná přírodní chemoterapie, která velmi efektivně hubí rakovinné buňky. Přitom zcela postrádá brutální vedlejší účinky provázející většinu nesrovnatelně méně efektivních “standardních” chemoterapeutických metod. Za tepla vytvořená směs chemicky čisté jedlé sody (hydrogenuhličitan sodný; NaHCO3) a javorového sirupu je velmi efektivní prostředek proti všem druhům rakoviny. Ohřátím se na sebe pevně navážou molekuly sody a javorového sirupu, a takto vybavená glukóza může zamířit k rakovinovým buňkám.
Rakovinové buňky prostě milují cukr, který přímo nezřízeně hltají. V tomto případě je ale na molekuly cukru navázaná silně zásaditá sodíková sloučenina! Kyselé rakovinové buňky absorbují s cukrem i sodu, a to je jejich zkáza. Je třeba připomenout, že značný vliv na celý tělesný metabolizmus má už i soda rozpuštěná ve vodě. Po požití dojde k okamžitému posunu úrovně pH do zásadité oblasti.
Sodu lze brát v průběhu celého dne v dávkách odpovídajících polovině čajové lžičky, ačkoli při dlouhodobém užívání jsou nižší dávky bezpečnější. Lidé trpící rakovinou by ovšem zpočátku měli brát časté silné dávky, aby rychle dosáhli výrazného posunu v úrovni pH, protože menší změny pH naopak mohou růst rakoviny dokonce povzbudit.
Selský rozum říká, že pokud trpím rakovinou nebo kandidou, musím vyhýbat cukru (glukóze). Je to jako u pilotů, kteří vědí, že chtějí-li se dostat ze střemhlavého letu, musí přitáhnout knipl. Funguje to, ale jen do okamžiku než přesáhnete rychlost zvuku, poté už tahání za knipl nepomůže. Musíte jej naopak potlačit od sebe, čili udělat něco, v čem se vám urputně snaží bránit všechny instinkty. Při pokusech o překonání rychlosti zvuku kvůli tomu řada lidí zemřela, až nakonec Chuck Yeager udělal “úplný nesmysl”. Když se ocitl v nouzi potlačil knipl dopředu – a stal se prvním, kdo to dokázal a přežil.
Léčba sodou a javorovým sirupem spočívá na poskytnutí přírodní chemoterapie způsobem, který efektivně zabíjí rakovinné buňky bez léčivy vyvolaných vedlejších účinků. Ve skutečnosti toto nebezpečí fakticky redukuje na nulu. Ačkoli jde o velmi levnou léčbu, nedomnívejte se, že je neúčinná. Léčba sodou a javorovým sirupem je natolik významná, že by s ní měl být obeznámen každý rakovinový pacient. Navíc ji lze dobře kombinovat s dalšími bezpečnými a efektivními přírodními léčbami.
Tento způsob léčení rakoviny je v principu podobný inzulínové ochranné terapii (IPT). Ta sestává z podávání dávek inzulínu, které urychlí nedostatek krevního cukru u pacienta na 50 mg/dl. Když normální člověk požije cukr, úroveň inzulínu se zvýší, což zajistí aby se cukr dostal do buněk. V rámci IPT je uměle vstřikován inzulín proto, aby se tělo zbavilo cukru. Když pak je krevní cukr na nejnižší možné úrovni, podávají se menší dávky chemických drog než obvykle. Při takto nízké hladině cukru jsou receptory údajně citlivější a přijímají medikaci rychleji a ve větším množství.
Léčba sodou a javorovým sirupem funguje na úplně opačném principu. Dr. Tullio Simoncini vysvětluje, že rakovinové buňky přímo hltají cukr, v němž jim pošleme bikarbonát jako trojského koně. Buňky před rozdělením akumulují, mimo jiné, i cukr. Tento cukr ovšem růstu rakovinných kolonií neposlouží, protože jedlá soda prudce zvýší jejich pH, a to buňky zabije dříve, než se mají možnost rozdělit. Místo nepřirozené manipulace hladiny inzulínu, za účelem násilného sražení krevního cukru a injekcí chemických toxinů, prostě jen smísíme cukr s jedlou sodou a pošleme rakovinovým buňkám, které tento dárek milují.
Ale ne dlouho! Léčba kombinací 100% javorového sirupu a jedlé sody byla poprvé zmíněna na stránkách Cancer Tutor. Když se obojí smísí a zahřeje, sirup a soda se spojí. Javorový sirup je pak stahován rakovinovými buňkami (které spotřebují 15 krát více glukózy, než normální buňky). Jedlá soda vnesená do buněk glukózou je ovšem vysoce alkalická, a to způsobí rychlou změnu pH buněk a jejich následný úhyn.
Recept uvádí: Smíchejte jeden díl jedlé sody se třemi díly (čistého, 100%) javorového sirupu v malé misce nebo kastrůlku, nejlépe vloženém v ohřívané vodní lázni. Směs za stálého rychlého míchání 5 minut udržujte na 40, maximálně 45°C. Berte jednu čajovou lžičku denně. Tuto dávku lze brát i třikrát denně, podle potřeby a okolností. Pozor! “Soda na pečení” není totéž jako “prášek na pečení”, který obsahuje hliník! Po zahřátí a promíchání musíte získat konzistentní směs. Pokud na dně nádoby zůstane bílý prášek, neprodali vám čistý bikarbonát sodný – NaHCO3 – ale jakousi směs. “Na celé boží Zemi neexistuje nádor, který by se nedal vyhladit trochou sody a javorového sirupu.” Toto úžasné tvrzení pochází u úst kontroverzního lidového léčitele Jima Kelmuna.
Tvrdí, že tento jednoduchý podomácku připravený přípravek může zastavit nebo zvrátit růst smrtícího nádoru. Jeho pacienti na to přísahají a říkají o něm, že je kouzelník. “Mne Dr. Jim vyléčil z rakoviny plic,” říká farmář Ian Roadhouse. “Doktoři v nemocnici mi řekli, že jsem ztracen a zbývá mi méně než šest měsíců. Ale tenhle léčitel mi dal svou směs a za pár měsíců bylo po rakovině. Nenašli ji už ani pod rentgenem.
Jim svou léčbu objevil náhodou v polovině minulého století. V jeho rodině řádila rakovina prsu. Měl pět sester, z nichž čtyři na ni zemřely. Se zbývající začali pátrat v čem je rozdíl. Postupně dospěl k názoru, že musí jít o nějaký rozdíl v jídelníčku. Pak přišli na to, že ráda mlsá javorový sirup s trochou jedlé sody. Jim Kelmun tehdy poprvé namíchal směs, kterou pak postupně podal více než 200 pacientům, které poslali domů umřít s terminální fází rakoviny.
Podle jeho tvrzení pak z těchto “beznadějných případů” 185 žilo ještě nejméně 15 let, a téměř polovina se úplně uzdravila. V kombinaci s jinými bezpečnými a efektivními léčbami, jako transdermální magnéziovou terapií, jódem, vitamínem C, probiotiky a věcmi, jako je časté opalování, čistou vodou a směsí zemin, lze očekávat, že poměr vyléčených bude ještě lepší. Je velmi důležité nepoužívat jedlou sodu, do které byl přidán hliník. Mnohé firmy jej přidávají, i když to není uvedeno na obalu. Kupujte jen chemicky čistou jedlou sodu anebo produkt, na němž je výslovně uvedeno, že neobsahuje hliník a další chemikálie.
Soda bikarbona dopravená do rakovinové tkáně glukózou, je bezpečný, mimořádně levný a nezadržitelně efektivní prostředek. Tato chemikálie působí na rakovinové buňky jako kyanid, protože vyvolá alkalickou šokovou vlnu umožňující, aby se do buněk dostalo mnohem více kyslíku, než mohou snést. Rakovinové buňky potřebují kyselé prostředí a nemohou přežít za přítomnosti vyšší hladiny kyslíku. Už dřívější studie prokázaly, že manipulace pH nádoru bikarbonátu zvyšuje účinek některých chemoterapií. “Hydrogenuhličitan sodný může být při terapii podáván orálně, ve formě aerosolu, intravenózně nebo přímo k nádoru katétrem,” říká italský onkolog dr. Tullio Simoncini. “Orálně, intravenózně nebo prostřednictvím aerosolu podávaná bikarbona nemůže dosáhnout pozitivních účinků u všech nádorů.
Nefunguje to například u závažných mozkových nebo kostních nádorů.” Javorový sirup zjevně umožňuje a zvyšuje průnik sody do všech částí těla, dokonce i tam kam se ostatní prostředky dostanou jen obtížně nebo vůbec. Patří k nim centrální nervový systém (CNS) chráněný mozko-krevní bariérou, klouby, zapouzdřené nádory a pravděpodobně i oči. K zvýšení prostupnosti buněčných membrán a zlepšené absorpci drog nádorovými buňkami se používá IPT. Javorový sirup dokáže totéž, ale navíc dostane sodu i za mozko-krevní a jakoukoli další biologickou bariéru v těle, protože cukr (glukózu) potřebují bez rozdílu všechny tělesné buňky. IPT má umožnit podávání protirakovinových drog v menších dávkách, které tolik neohrožujících normální buňky, zatímco v rakovinových buňkách vytvoří smrtelně toxickou koncentrace. Jak IPT tak léčba sodou a javorovým sirupem “zneužívají” mechanizmu dravého růstu rakovinových buněk.
Jim neměl kontakt s Dr. Simoncinim a netušil, že Simoncini je jediný onkolog na světě, který by jeho kombinaci cukru se sodou podpořil. Dr. Simoncini pacienty užívající jeho léčebné přípravky vždy vedl k dramatickému zvýšení požívání cukru, ale nikdy ho nenapadlo smísit obě složky za tepla dohromady. Jeho léčba přitom závisí na intervencích, při nichž se za pomoci rentgenologa vkládají ka